Duben 2014

Libušínská bitva 2014

27. dubna 2014 v 16:06 | Ev
Včera, 26.4.2014, se v Libušíně konala již třiadvacátá Libušínská bitva. Předpokládám, že většina z vás nebude vědět, o co kráčí. Tak se to pokusím vystvětlit.
Libušín je malé městečko ( Podle mě je to spíš vesnice, ale budiž... ) u Kladna ( Což je přibližně 40 minut od Prahy. ), kde se kdysi dávno konala bitva. Nevím přesné podrobnosti a ani mě to nějak nezajímá, ale je to na Wiipedii, takž jestli se chcete dozvědět víc, klikněte SEM.
Podle mě to je úžasná akce! Můžete tam vidět, jak v minulosti probíhaly opravdové bitvy.
Tenhle rok to začalo v 12:00. Ze začátku tam byl nějaký soutěže, nebo něco takového a v 16:00 začalla skutečná bitva. Já s mamkou jsme tam dojely na 15:00, kdy tam začala bitva pro děti od 0-15 let. Dali jim -myslím- plyšové balóńky a rozdělii je na dvě skupiny. Já jsem se samozřejmě nezapojila. Na tohle moc nejsem.

Naštěstí jsem si s sebou vzala i foťák, tak tady vám dávám pár fotek:
( Během bitvy to tam i zapálili. )



Závislost

25. dubna 2014 v 14:57 | Ev

Lidé v dnešní době jsou závislí skoro na všem. Ale já bych dnes chtěla mluvit ( Mluvit? Neměla bych spíše napsat psát? ) o něčem trochu jiném.
Když lidé o něco přijdou a nemohou se s tím vyrovnat, většinou si to něčím nahradí. Však to znáte. Když se někdo dostane kopačky, hledá si vztahy na jednu noc. Když vám zemře příbuzný, koupíte si kočku a bla, bla, bla...
Já bych o sobě klidně mohla říct, že toto já neprožíváma a jsem psychicky vyrovnaný člověk, až na jednu drobnost. Víte, já jsem člověk, který miluje přírodu, focení a různé akce. A nemoc je jediná věc, kterou psychicky nezvládám a potřebuji si to nějak vynahradit. Už tu bylo hodně věcí. Byla jsem závislá na sociálních sítích, počítačových hrách, čtení, psaní ( ty knížky byly na nic ) a další věci. No, vlastně víc věcí jsem už není.


Angličtina-je nutnost jí umět, ale...

23. dubna 2014 v 15:54 | Ev
Nemám nic proti Angličtině. Pravda, dříve jsem ji opravdu nenáviděla. Neučila jsem se jí, nezajímala mě. Nechápala jsem, k čemu jí v životě budu potřebovat, cestovat jsem v dospělosti nechtěla. Moc jsem na svou budoucnost tehdy nemyslela, ale přece jen trochu ano a v tu dobu jsem již měla sen být spisovatelkou a koukala se po nějakých těch školách zaměřených na žurnalistiku. A co jsem nezjistila? Ano, obor žurnalistika vyžaduje češtinu a agličtinu-mou noční můru.
Díky tomuhle jsem se ji začala učit ( A taky proto, že jsem měla dostat na vysvědčení z angličtiny 3. Učiteka mi nabídla, že mě přezkouší z látky z celého roku a opravila jsem si to na 2. ) a jsem za to strašně ráda! Sice jsem v té horší skupině, ale patřím mezi nejlepší a teď je angličtina můj oblíbený předmět ( společně s Matematikou, Českým jazykem a Dějepisem ). Ráda jí používám a když se nudím, vymýšlím si nejen české, ale i anglické příběhy ( Většinou romantické-nevím proč. )

Ale, prosímvás, jsme v Česku! Tady se mluví česky a to samé platí i pro internet!



KONEC

22. dubna 2014 v 12:47 | Ev
Všechno musí mít svůj konec. Všechno jednou musí skončit...

BOHUŽEL


Jak se tak koukám, HODNĚ blogů končí…

Za tu dobu, co píši na tenhle blog skončily už 3-možná i víc-blogerky. Buď se přestěhovaly na jiný blog, nebo definitivně skončiy. Většinou bez udání důvodu.
Já jsem se také jednou přestěhovala-sem. Chtěla jsem začít od začátku. A bylo to to nejmoudřejší rozhodnutí v mém životě. Bez tohohle blogu bych byla nula! S minulým blogem se ztratilo i mé staré já, které četlo módní blogy, neumělo si udělat vlastní design a psalo si na blog deníček s domněním, že to někoho zajímá. S novým blogem přišla nová Eva Hanáková, která bojuje za svůj názor, nosí pouze to, co není v módě a je sama sebou.

Musím se přiznat, několikrát jsem uvažovala o konci, ale nejde to. Díky tomuhle blogu jsem se změnila a kdybych skončila s ním, skončila bych sama se sebou.


Doufám tedy, že tenhle blog mi dlouho vydží. No jo no, mě se jen tak nezbavíte!...


-Myslela Doufala jsem, že se tohle nikdy nestane, ale ať to mám za sebou...
odkaz na můj minulý blog: http://evcahanakova.blog.cz/
-A jestli si ho chcete přečíst, pospěšte si, protože za pár dní se vymaže!

Blogování-nejtěžší je pokračovat

17. dubna 2014 v 0:23 | Ev
Změna-věc, kterou člověk nesnese. Ať už to je jiný účes, nový domov nebo přechod do puberty.

Změna vzhledu je asi ta nejčastější změna v našich životech. Měníme se pořád, i když se o to nesnažíme. Já jsem na příklad v jedenácti letech vystřídala tisíce účesů a kdybych se kouknula na své staré fotky, nejspíš bych se nepoznala.
A hlavně si můžete ověřit, že to co cítíte ke svému/své partnerovi/partnerce je pravé. Hodně vztahů kvůli tomuhle kočí…
Podle mě nejsou lidé oškliví. Jsou prostě jiní.

A přestěhování není také snadné. Abych se přiznala, nemám s tím zkušenosti, ale jak jsem už v pár článcích zmiňovala, má celá rodina se narodila na Moravě. Já vím, že jsem ze Středočeského kraje, ale vždy když odjíždíme z Moravy "domů", je mi jako bych se stěhovala do úplně jiné země. Už ani nevím, kde mám domov. Vždy jsem myslela, že tady, v Čechách, ale domov by měl být tam, kde vám je nejlépe, …ne?

Ať si říká kdo co chce, kluci to v pubertě mají lepší než holky! Jediné čím prochází je mutace hlasu a akné ( Což ano, akné je hrůza-ale nevím proč, mě se akné u kluků líbí…. ).
Ale co holky? Akné, vytváření křivek, perioda a úplný miš-maš pocitů.
-Což mě přivádí k důvodu, proč jsem tu nebyla. I když ještě nejsem v pubertě, tohle vše právě prožívám a nejsem sice nováček, ale poslední dobou nejsem ve své kůži. Nemohu vůbec usnout a když už, tak se mi zdají hrozné noční můry a probouzím se hrůzou. Takže když dojdu ze školy, mám co dělat, abych vůbec napsala své úkoly. Ale teď jsou prázdniny, takže něco málo napíši a snad i něco přednastavím.

Co pro mne znamená jaro?

10. dubna 2014 v 17:37 | Ev
Trochu ošuntělé téma, ale nějak po pauze záčít musím, no ne?

Já nevím jak vy, ale já si pod pojmem "jaro" představím čtvrtletí, rozkvetlé stromy a narozeniny...

Nikdy jsem nějak nedělala vědu z mých narozenin. Proč také ano? Prostě jsem další dlouhý rok na této nespravedlivé planetě. Nevidím důvod oslavy. Tento rok jsem si ani nepozvala své přátele a ani jsem to neslavila doma. Vlastně ano, slavila, ale den předem, protože na mé dvanácté narozeniny, 10.3.2014, jsem se s rodiči vydala na dlouhou cestu do Maďarska, autem.

Lidé říkají, že každý rok je člověk moudřejší a proto se slaví narozeniny. No, já nevím, ale od mých dvanáctých narozenin jsem žádnou změnu nepostřehla. Stále se vidím jako jeedenáctiletá holka, která je stále z neznámého důvodu zodpovědnější a vyspělejší než její vrstevníci a jejím největším koníčkem je psaní.
Ale naučila jsem se péct dorty! Doteď jsem pekla jen cukroví a takové věci, ale tento rok jsem svému otci, který má narozeniny 9.března, upekla čokoládový dort. Samozřejmě za pomoci mé úžasné matky ( -neumím totiž zapnout troubu.. )


Jediný plus na dvanáctých narozeninách je asi ten, že mě dospělí už nevidí jako dítě, ale jako náctiletou holku, která za rok bude puberťák. No není to fantastické?
Nemusíte odpovídat...

Ledové srdce

2. dubna 2014 v 18:50 | Ev
Tma, samota, mráz,...
Proč tyto věci přirovnáváme ke smutku? A co má společného led s našimi city?


Apríl!

1. dubna 2014 v 21:59 | Ev
Den začal jako každý jiný. To, že je Apríl, jsem zjistila až ve škole. Vstala jsem, šla na autobus a… řekněme, že se mi stala nemilá věc, ale pojďme k věci.

Apríl- Den kdy si z vás všichni dělají srandu a vy na to nemůžete nic namítát. Proč? Je přece Apríl! No a jak jsem dnes zjistila, apríl nepatří jen pro zábavu mezi živými. Nevím, možná je to jen můj pocit, že se mi na Apríla stávají samá nemilá překvapení-každopádně, kromě této události mě nikdo nenapálil.

A ve škole to bylo taky super. I když, pár jich bylo opravdu slabých, např.: Za tebou je slon, máš blond vlasy ( U černovlásky ) nebo "Máš tady flek"…

Ale proč na to myslet? Je přece Apríl!!


The Offspring - You're Gonna Go Far, Kid