Dávám sbohem!

27. června 2014 v 18:25 | Ev
Konečně mi zazvonil budík, který jsem měla nastavený na 6:05 a já mohla vstát. Ne, že bych brzké ranní vstávání měla nějak v lásce, spíše naopak, ale celou noc jsem se převracela z jedné strany na druhou a oka jsem nezamhouřila. Úplně jsem hořela nedočkavostí a ležet v posteli obrácená ke zdi, aby mamka nepoznala, že jsem celou noc vzhůru, byla děsná nuda! Rychle jsem vyskočila z postele a zastavila jsem se těsně před tím, než jsem otevřela dveře a běžela se do jídelny nasnídat. No jo no,... to, že jsem nespala šlo na mně sakra vidět. Ale to nevadí. Ještě moc dobře nevidím, protože jsem si nestačila rozsvítit a do pokoje mi šly jen první paprsky slunce, ale kdyby to bylo opravdu hodně špatné, půjčím si od mamky make-up. Navíc-hned, jak se vrátím, zalezu si zpátky do postele. Tu hodinu ve škole snad nějak přežiju.
Vyrazila jsem do naší kuchyňo-jídelny, pozdravila jsem tátu a zapla kávovar. Vzhůru byl naštěstí jen táta, což je fajn, protože tomu nebude divné, že piju kávu, když mi je teprve 12 let. Řekla bych, že si ani nepamatuje, do které třídy chodím, ale to je jedno. Až se mi káva -konečně- udělala, vzala jsem si rychle jeden z čokoládových cupcaků, které pekla ségra a vrátila se do pokoje, kde jsem zakryla kruhy pod očima, oblékla se a takové ty holčičí věci. Obvykle se tak nekrášlím, ale... S pvním stupněm se člověk musí přeci důstojně rozloučit, ne?





Do třídy jsem to i přes to, že všichni chodili po pravém schodišti vzala po tom levém, kde jsme měli i naše skříňky. Klidně mi říkejte, že to je jen věc, ale já se prostě na ty 2 měsíce chtěla rozloučit. Přece jen to bylo místo, kde jsme se scházely s kámoškami, kam jsem si schovávala věci o kterých jsem do předešlého dne, kdy jsme skříňky vyklízeli, ani já nevěděla a místo o které jsme se doslova rvaly s klukami, protože ty naše čtyři skříňky jsou prostě na dokonalém místě!

Čekání na první a druhé zvonění mě zabíjelo! Ale ještě horší to bylo po něm...
Naše třídní učitelka to začala dlouuuhým proslovem o tom, že jí budeme hrooozně chybět a různé takové hlouposti! Což samozřejmě nebyla pravda, protože zrovna den před tím nám řekla, že se těší, až přejdeme do šesté třídy a konečně se nás zbaví.
Konečně přestala žvanit a vyvolala první žákyni. Obvykle čekám, až vykřikne mé jméno, ale tentokrát jsem čekla na to poslední. Tuhle učitelku i ty 3 roky s ní jsem nenáviděla! Nemohla jsem se dočkat, až skončí ta poslední půlhodina!


Fajn, uznávám, tenhle rok jsem se moc nesnažila -taky to jde vidět na mém vysvědčení-, ale přesto myslím, že tyhle prázdniny si opravdu zasloužím!

Sbohem 1.stupni!!


PS: Tohle je jen vymyšlená povídka a většina věcí není pravda. Většina...






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 28. června 2014 v 16:15 | Reagovat

Jsem ráda, že ses k blogování vrátila. :)

2 Ev-Crazy Ev-Crazy | Web | 28. června 2014 v 16:21 | Reagovat

[1]: Já taky :-)

3 clary-clair clary-clair | Web | 28. června 2014 v 16:36 | Reagovat

Super že jsi zpět :) hodně štěstí :)

4 Ev-Crazy Ev-Crazy | Web | 28. června 2014 v 18:13 | Reagovat

[3]: Díky :-)

5 *Lusya* *Lusya* | 29. června 2014 v 17:50 | Reagovat

Hahah. :D Ja som sa tiež v Piatok nevyspala. Máš skvelú fantáziu keď vravíš že vetšina vymyslená. Som rada že si späť :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

The Offspring - You're Gonna Go Far, Kid