Jsem stále naživu

6. května 2016 v 18:46 | Ev
Ano, já vím, je to neuvěřitelné. Možná jste si o mně mysleli, že mě přejel kamion, spadla jsem ze schodů nebo mě znásilnil a následně zavraždil psychopat. A nebo jste zkrátka neuvažovali tak retardovaně jako já a řekli jste si, že jsem se na blog totálně vykašlala. Pokud ano, gratuluji Vám, měli jste pravdu.




Pochybuji, že tohle někdo bude číst, ale psaní mi fakt chybělo. No, zkrátka jsem už někde jinde, tak to v pubertě chodí.
Přestat psát nebylo nikdy v mém plánu. Stalo se to postupně. Další článek jsem stále odkládala a odkládala, až jsem zjistila, že jsem to odkládala celý školní rok a je léto. A já za ty měsíce nepsala nejen blog, ale ani jediný odstavec mé knihy. Došlo mi, že psaní asi pro mě není a tak jsem začala přemýšlet nad něčím jiným. Psaní jsem se chtěla věnovat už od 3.třídy. Úplně jsem zapomněla, jaké to je, když člověk neví, co bude v budoucnosti dělat a upřímně, není to příjemný pocit.

Potom jsem si ovšem vzpoměla, že novinařina nebyla v dětství (je zlváštní mluvit o svém dětství ve 14 letech) mým jediným snem. Chtěla jsem být psycholožkou. Víte, takový ten psycholog, co má koženou sedačku, pero a zápisník. Hrávala jsem si s bráchou (starším) na sezení (mimochodem, já jsem byla psycholog). Byla to legrace, vždy si vymyslel nějakou naprostou koninu a já mu říkala, ať si vymyslí něco normálního a on, že normální lidi mi tam chodit nebudou a mám si na to zvykat.

Každopádně v létě (2015) jsem si zaplatila online kurz psychologie. Dodělala jsem ho (ne moc úspěšně, abych pravdu řekla, ale to bylo kvůli tomu, že se mi to překrývalo s dovolenou, kde jsem se neučila) a upřímně, nikdy mě nic tak moc nebavilo! Už je mi jasné, co chci v životě dělat. Chci pomáhat lidem. Je mi jedno, jestli to bude v ordinaci psychpologa, dětském domově nebo domově důchodců.

V mém osobním životě se toho moc nezměnilo. S pár lidmi se už nestýkám, naopak jsem se začala bavit s někým novým. Znatelně jsem se zlepšila ve škole a příští rok budu mít nový předmět, německou konverzaci. Mimochodem, je mi už 14 let a chodím do 7.třídy. Samozřejmě k pubertě patří i zvýšení zájmu o opačné pohlaví, které ani mě bohužel neminulo. Myslím, že jsem poprvé zamilovaná, ale opravdu nechci být tou holkou, co s někým začne chodit po první schůzce, panenství ztrátí s úderem patnáctin a po týdnu se s dotyčným rozejde.

Mezi mé koníčky stále patří fotografování, čtení a seriály. Začala jem cvičit jógu, což je naprosto úžasné! Cítím se mnohem lépe, mám lepší držení těla a taky mě to baví, což je podle mě asi to nejdůležitější. Poslední dobou uvažuji, že bych se k psaní vrátila. Nepsala bych tak často (co to kecám, nikdy jsem nepsala pravidelně), ale jednou za čas bych možná něco přidat mohla.

Pokud jste to dočetli až sem, smekám, protože nudím už sama sebe. Děkuji za pozornost a přidávám sem na konec pár mých fotek.


















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Łucie. Łucie. | Web | 12. května 2016 v 13:14 | Reagovat

Fotky jsou krásné ♥ Nejvíce se mi asi líbí ta třetí ! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

The Offspring - You're Gonna Go Far, Kid